Pokud chcete zhodnocovat vaše portfolio i v Novém roce, měli byste mít dlouhé pozice v akciích. Tématem dne je teď rozhodnutí Federal Open Market Committee snížit program kvantitativního uvolňování. Tak abych neopakoval zpravodajské servery, vypíchnu akorát ty nejdůležitější věci. Dobrý přehled již sepsal i kolega Teis Knuthsen ohledně dopadů rozhodnutí na alokaci investic.
Omezení QE neznamená slabší akcie
Dlouho jsem zastával názor, že omezení QE nebude pro akcie v delším období nic znamenat. Avšak očekával jsem krátkodobý negativní efekt z psychologických důvodů, ale to se nestalo, zřejmě proto, že trh měl šest měsíců na to, aby se na to připravil. Ale proč tedy redukce QE příliš neznamená?
Důvod je jednoduchý – neexistuje přímý kanál mezi QE a cenami akcií. QE je program výměny aktiv, který má za úkol „najít“ marginální prodejce amerických vládních dluhopisů, kterým je jedno, zda drží dluhopisy nebo hotovost. Výsledkem byl tlak na pokles sazeb, což mělo podpořit agregátní poptávku. Nyní když soukromý sektor prochází procesem snižování zadlužení, vztah mezi příčinou a následkem neexistuje. A pro každého kupce akcie existuje ten, kdo prodává, takže QE program FEDu nepumpuje likviditu na akciový trh. Nepřímým vztahem mezi QE a akciemi je méně nejistoty a nižší úrokové sazby tlačí dolů rizikovou prémii u akcií, přičemž násobky poměrových ukazatelů rostou.
Nemělo by ale omezení QE vést k větší nejistotě a tlaku na násobky poměrových ukazatelů? Ne, protože redukce programu závisí na vývoji ekonomických dat, takže k tomu dojde jen, pokud se bude ekonomika zlepšovat. Můj názor je, že lepší ekonomický vývoj vymaže negativní efekt vyplývající z vyšších diskontních sazeb jako následku omezení QE. Nakonec je to hospodářský růst, který je pro investory důležitější než diskontní sazba. Závěr je jednoduchý. V roce 2014 mějte dlouhé pozice v akciích.
S inflací to není tak jednoduché
Část ekonomů nepředpokládala včerejší omezení QE kvůli skutečnosti, že inflace je výrazně pod cílovou úrovní. Možná je rozhodnutí FOMC uznáním, že inflaci není pro centrální banku tak jednoduché vytvořit.QE nevytváří inflaci, protože se jedná pouze o program výměny aktiv a nedochází tedy k vytváření nových úvěrů, které by podpořily agregátní poptávku. Většina hotovosti vygenerované v soukromém sektoru z těchto nákupů se vrátila zpět do rezerv.
Mnoho komentátorů se obává nadměrných bankovních rezerv. Argumentace je většinou následovná. Až se do bank opět vrátí důvěra, tak začnou rezervy půjčovat, což vytvoří v ekonomice inflaci. Ale pokud rozumíte bankovnictví, víte, že banky nepotřebují rezervu k tomu, aby poskytovaly úvěry. V systému fiat měn banky napřed poskytnou úvěry a pak se vklad objeví v dané nebo v jiné bance. K úvěrování nepotřebují rezervy. Ty potřebují kvůli zákonným požadavkům na složení rozvahy. Ale to jsou dvě odlišné věci.
Faktory, které by vedly k růstu inflace, jsou mimo moc FEDu. Dvě důležité věci by mohly zvýšit inflaci – energie a vyšší vládní výdaje zvyšující deficit. Vyšší ceny energií mají dopad na všechny ceny v ekonomice, ale vzhledem k revoluci v těžbě břidlicového plynu se nedají vyšší ceny energií v brzké době očekávat. Druhého případného tahouna inflace má ve své moci vláda a ne centrální banka. Státy mají monopol na vydávání měny a tudíž fiskální chování vlády může být přímou příčinou inflace. Vzhledem k monopolu na měnu vláda udává ceny v ekonomice.
Pokud by bylo pro centrální banky tak jednoduché inflaci vytvořit, neviděli bychom tři dekády klesající inflace. Vzhledem ke kontrakci deficitního financování v mnoha zemích rozvinutého světa bych na příchod vysoké inflace v dohledné budoucnosti nesázel.
Peter Garnry je hlavním akciovým stratégem Saxo Bank
Více novinek, zajímavostí a zpráv z finančních trhů naleznete na našem serveru tradingroom.cz nebo v naší sekci na informačním portálu kurzy.cz.
